Začalo to na Schodové. Po tréninku za mnou přišli Filip a Tomáš, kteří dnes už moc netrénují, a požádali mě, zda bych jim nechtěl pomoct s jedním projektem, který chtěli rozjet v Brně Králově poli. Že prý začali jednat s radnicí o výstavbě parkourového hřiště a chtějí do party i někoho aktivně trénujícího. Zamyšlení nad odpovědí jsem věnoval několik nanosekund, protože taková rozhodnutí se nesmí uspěchat, a souhlasil jsem. Jednak proto, že jsem zrovna neměl nic lepšího na práci a možná také proto, že se zajímavější nabídkou jsem se do té doby nesetkal. Ale asi spíš to první.

Přednesli jsme naše plány na radnici a setkali jsme se s překvapivě ochotnou spoluprácí. Nápad se velice líbil a záhy jsme začali řešit finance a konkrétní lokalitu pro hřiště. V té době byl Lappset jediná firma, která stavěla parkourová hřiště. Už tehdy mi Joanis říkal, že jejich parkourový systém není kvalitní, ale neměli jsme lepší podklady, protože jsme věděli, že projekt bude vyžadovat nějaký zaběhnutý produkt. V Česku bohužel nelze postavit veřejné hřiště bez požehnání všemi možnými certifikáty, takže jsme v prvních vizualizacích ukázali právě Lappset, který ve finále zvítězil ve výběrovém řízení. Důvodů k tomu bylo nejspíš mnoho a nebudu se jimi zabývat. I tak vzniklo hřiště, které alespoň děti mohou využít jako prolézačky a my si na něm také občas zatrénujeme.

Gabe_park

 

Všechno zlé je ale k něčemu dobré, protože našeho jednání s radnicí si všimli lidé z firmy Hřiště, s.r.o. Pozvali nás na schůzku, jejímž výsledkem byla nabídka, která dalece předčila tu od Tomáše a Filipa. Firma Hřiště totiž chtěla také vstoupit do výběrového řízení v Králově poli, ale hlavně měla zájem vytvořit čistě parkourový systém, o který by rozšířila svůj nabízený sortiment. Tím začala naše spolupráce, kterou si od té doby nemůžu vynachválit. Pomáhal jsem s vytvářením návrhů, vybíráním materiálů zdí a s promýšlením celého systému tak, aby odpovídal normě, podle které byl certifikován a aby vyhovoval všem mým představám o tom, jak by měl parkourový park vypadat. Tou dobou už jsem vše dělal sám, kluci měli jiné věci na práci a s tréninkem celkově postupně přestali. Osobně jsem s výsledky velmi spokojený, navíc jsme s vývojem ještě neskončili a určitě přibydou další zajímavé vychytávky.

Systém jsme pojmenovali Flux, což znamená něco podobného jako flow, i když v trochu odbornějším smyslu. A název je to trefný, protože systém je dokonale proměnlivý, stejně jako samotný parkour. V podstatě se jedná o velkou skládačku, ze které můžu sestavit téměř cokoli. A tím prvním, co jsem z ní sestavil, je hřiště na ulici Barvy na Lesné (několik fotek od Marka Gorgola najdete v galerii). U tohoto projektu šlo z mého pohledu všechno hladce, snad kromě toho, že otevření se nestihlo na podzim a muselo se počkat až do jara na lepší počasí.

Stále ještě nemůžu uvěřit svému štěstí, že jsem se mohl stát součástí něčeho takového. Práce na Fluxu mě ohromně baví a to, že takto můžu předat něco hmatatelného celé parkourové komunitě, mně neskutečně motivuje nejen v práci, ale i v parkouru. Doufám, že se hřiště budou líbit a že si na nich užijete spousty skvělých tréninků!