Jako obvykle si projíždím web Parkour Generations. Tentokrát hledám pár informací o zkouškách A.D.A.P.T. a čtu si o vzniku PKGEN Brasil. V tom mě na liště mě upoutá Video of the Week #98. Po zběžném přečtění popisku videa zjišťuji, že se jedná o dokument od Upssala Parkour o délce něco přes 45 minut. Škoda, na tak dlouhé video teď nemám prostor. Otevírám tedy diář a hledám prostor, ve kterém se na toto video podívám.

Konečně přichází ten pravý čas. Schoulím se do svého pohodlného křesla, a pouštím si dokument The Way Forward. Již od začátku na mě dělá více než dobrý dojem, dokonce bych ho označil za jeden z nejkomplexnějších parkourových dokumentů vůbec! Mimo skvělých úvah zde narážím i na pojem „Parkour de Nuit“ (ve volném překladu „Parkour noci“).

Jedná se o způsob tréninku, při kterém se skupina traceurů pohybuje prostředím ve tmě. Jeden určuje trasu, a ostatní ji po něm opakují. Jde tedy o jakousi delší flow. Účelem je zakusit pocit harmonie s prostředím, a tvořit tedy i co nejmenší hluk. Pokud možno se dokonce pohybovat zcela tiše, vůbec nemluvit, a nebýt nikým zpozorován. Zároveň je důležité se zcela soustředit na pohyb a věnovat mu plnou pozornost. Sluchátka do uší tedy zřejmě nebudou tou správnou volbou… Parkour de Nuit rozvíjí vaši schopnost pohybovat se po tmě, zlepší vaše dopady, vaši orientaci v prostředí a také vaši fyzickou výdrž.

Celý nápad na mě udělal opravdu dojem, a proto jsem se rozhodl ho při nejbližší příležitosti otestovat. Skvělá přiležitost se naskytla o víkendu, který jsem trávil s mým přitelem Lubem. V sobotu po setmění, již lehce unaveni po odpoledním tréninku, jsme tedy vyrazili do ulic…

Pár desítek metrů po vyběhnutí z bytu jsme si ještě vyjasňovali pravidla. Zároveň jsme se domluvili, že si vedení budeme předávat plácnutím. Po zbytek tréninku jsme již nemluvili. Všechnu potřebnou komunikaci jsme řešili mimikou či gestikulací.

Začali jsme s přesunem na plánované spoty. Po cestě jsme běh doplnili o pár prvků na zabradlí, lavičce či schodech. Rovněž jsme přeběhli přes cca 3 metry vysoké sloupy. Pohyb přes ně za tmy dostával zcela jiný rozměr. Minuli jsme ZUŠku, udělali pár výlezů a trochu jsem polozili po čtyřech. Předal jsem vedení Lubovi, a ten neomylně zamíříl do lesa. Muscle-up na hrazdě, pomalé spuštění, zhoupnutí,… Pak si to namířil přímo do temnoty mezi stromy. Zde už nebylo vidět téměř nic a každým krok vyžadoval 100% soustředění, stále však bylo hlavním úkolem zůstat co nejtišší. Za chvíli jsme z lesa vyběhli, a mířili jsme k docela ostré zdi, kde jsme odpoledne nechali pár gramů kůže. Seskočili jsme z ní do rollu, a nutno uznat, že let za tmy je zcela něco jiného než když máte možnost vidět místo dopadu. Otřepali jsme se, a pokračovali na blízké zídky. Zde jsem udělal jedinou chybu v celé naší flow – můj nekontrolovaný dopad šel slyšet snad na celé sídliště.

Pokračovali jsme k nejtěžšímu úseku naší trasy. Balance na mostě. Hranaté zábradlí čnělo zhruba 6 metrů nad zemí, což příliš odvahy zrovna nedodá. Se strachem zde bojuju i za světla, natož po tmě! Most naštěstí částečně osvětlovalo několik lamp. V osvětlených úsecích tedy nebyl balance tak složitý, ale co obykle přichází za osvětlenými úseky? Jistě, ty neosvětlené. Když nevidíte kam šlapete v 6 metrech nad zemi, to vás opravdu zamrazí. Překážku jsme však oba nakonec zdárně překonali, a pokračovali jsme v běhu dále.

Proběhli jsme ještě jeden les, tentokrát už daleko osvětlenější, a pár dalších spotů. Jedinou překážku jsme nakonec nepřekonali – asi 10 metrovou zeď, jež se dá zdolat i v teniskách ale je zapotřebí mít dostatečně silné prsty na udržení se na malých chytech.  A byla to právě síla v prstech, která se nám po celodenním tréninku již nedostávala. Po této malé prohře jsme se rozhodli pomalu se vracet domů. Cesta vedla kolem osvětlené kašny, kde se pravidelně střídají barvy světlometů. Celou scenérii  jsme chtěli vylepšit siluetou našich stojek. Únava však udělala svoje, a nebyli jsme již schopnit stojku déle udržet.

Ihned po doběhnutí domů jsme začli sdílet naše nadšené pocity. Když hodinku vůbec nemluvíte, ale zároveň toho tolik prožijete, tak si máte opravdu co říct. Také jsme si na mapách dodatečně změřili délku naší večerní flow – neuvěřitelných 5 km. Touto vzdálenosti se zařadila do našich pomyslných rekordů, stala se totiž naší nejdelší flow v kuse!

Parkour de Nuit ve dvou měla své osobité kouzlo, v brzké době (zřejmě na Parkour campu) se však chystáme uspořádat podobnou akci ve více lidech. Chceme sdílet naše nadšení z tohoto způsobu tréninku. Tma totiž otevírá dveře do zcela jiného parkourového světa!

Odkazy:

dokument The Way Forward – http://www.youtube.com/watch?v=gXqB4yuF_nk

Starší ukázkové video z YT – http://www.youtube.com/watch?v=F30vL6b-B0M