Když jsem začínal s parkourem, neměl jsem k tomu žádný hlubší důvod. Byla to doslova láska na první pohled a od začátku jsem věděl, že tohle budu dělat po zbytek života. Od té doby jsem se ale mnoho naučil a pochopil jsem, co mě na parkouru tolik baví. Mám-li vybrat jednu věc, kterou považuju za nejdůležitější ve svém životě, pak je jí svoboda. A právě ta je důvodem, proč trénuju, což jsem si uvědomil až po několika letech.

Zjednodušeně řečeno je svoboda pouhé uvědomění, že si můžu dělat, co chci. A opravdu tomu tak je: Kdybych chtěl, můžu například někoho na ulici napadnout nebo zapálit obytný dům. Jen bych se potom musel vypořádat s následky. Svoboda je proto úzce spojená se zodpovědností. Důležité ale je, že lidi nebiju a jejich majetek neničím ne proto, že je to zakázané zákonem, ale proto, že nechci. To je možná nejdůležitější podmínka svobody. Každou vteřinu života si plně uvědomovat svoje chování a jeho důsledky, vždy se rozhodovat a nedělat věci bezmyšlenkovitě. Z hlediska svobody je stejně špatné slepě dodržovat zákony, tradice a zvyklosti, jako bez rozmyslu krást nebo ubližovat ostatním. Všimněte si, že svoboda tak nezáleží na okolnostech, ale čistě na uvažování jedince. Takto uvažující člověk zůstává svobodný za každé situace, za každého režimu či životních podmínek. Mění se pouze možné důsledky jeho činů, ale jeho vnitřní volnost nemůže být nikdy omezena. Tomuto říkám myšlenková svoboda. Nevyžaduje totiž nic jiného než určitý způsob uvažování.

Na druhé straně je svoboda fyzická. Z pohledu původní definice, tedy že svoboda znamená, že si mohu dělat, co se mi zlíbí, nemůžeme nikdy být úplně fyzicky svobodní. Nikdo z nás si nemůže říct, že se chce proletět nad městem nebo doplavat na dno oceánu. Jsme omezení vlastními schopnostmi a také fyzikálními zákony. A tady se právě dostáváme k pointě celého článku. Pouhým tréninkem totiž má každý z nás možnost výrazně změnit svá omezení. Stačí trocha snahy a pravidla, která platí pro ostatní, se vás najednou přestanou týkat. Pro některé lidi je představa, že vylezou na vysokou zeď stejně neuskutečnitelná, jako létání. Příklad se zdoláním zdi je samozřejmě banální, ale stejně se dá uvažovat o jakékoli jiné situaci, protože trénovat (nebo chcete-li učit) se dá každá lidská schopnost. To je pro mě hlavním cílem parkouru. Dá se říct, že díky němu jsem svobodnější, než kdy dřív.